Legenda o Ztracené královně Elariel
V dobách, kdy byl Lemnen ještě mladý a světlo v něm proudilo silněji než krev v žilách smrtelníků, nastal Zlatý věk elfů.
Lesy tehdy nebyly jen místem života.
Byly vědomím.
A uprostřed těchto nekonečných hájů stála říše Avarielů – zářící, tichá a dokonalá.
A nad ní vládla ona.
Královna Elariel.
Královna, která slyšela svět
Říká se, že Elariel nebyla jen vládkyní.
Byla spojením mezi světem a Prvním světlem.
Její oči prý zářily jako ranní mlha prosvětlená sluncem. Její hlas dokázal utišit bouře i probudit spící lesy.
Ovládala:
magii světla, která léčila, chránila a tvořila
magii stínu, která skrývala, ničila a odhalovala pravdu
Byla rovnováhou, kterou nikdo jiný nedokázal udržet.
Říká se, že když prošla lesem, stromy se k ní skláněly.
Zvířata se k ní přibližovala beze strachu.
A samotná magie… ji poslouchala.
Dar nesmrtelnosti
Elariel nebyla nesmrtelná jako bohové.
Její život byl svázán s něčím starším.
S lesem.
Dokud byl její les v harmonii – dokud byl vyvážený mezi světlem a stínem – nemohla zemřít.
Ale pokud by rovnováha byla narušena…
její život by začal slábnout spolu s ním.
Proto Elariel nevládla železnou rukou.
Vládla nasloucháním.
Válka, která neměla začít
Ale žádná harmonie netrvá věčně.
Mezi elfy se začaly šířit rozdíly.
Na jedné straně stáli Čistokrevní – hrdí Avarielové, kteří věřili, že světlo je jediná pravá síla a že ostatní rasy jsou méněcenné.
Na druhé straně stáli Zemní – elfové i lidé, kteří žili blíže přírodě, přijímali stín i nedokonalost a věřili v rovnováhu.
Napětí rostlo.
Až se změnilo ve válku.
Lesy, které kdysi zpívaly, začaly hořet.
Magie, která léčila, začala zabíjet.
A rovnováha…
se začala hroutit.
Poslední den Elariel
Nikdo neví, co se stalo v poslední den války.
Existují jen útržky příběhů.
Někteří říkají, že Elariel vstoupila do středu bojiště a zastavila čas.
Jiní tvrdí, že svolala samotné kořeny lesa, aby pohltily armády.
A někteří šeptají, že použila magii, kterou neměl nikdo nikdy spatřit.
Ale všechny verze končí stejně.
Elariel zmizela.
Bez těla.
Bez hrobu.
Bez rozloučení.
A ve stejný okamžik…
les utichl.
Spánek v Srdci lesa
Od té doby elfové opakují staré proroctví:
„Spí v Srdci lesa a probudí se,
až les naposledy zapláče.“
Nikdo přesně neví, co znamená „poslední pláč“.
Je to smrt lesa?
Jeho zničení?
Nebo okamžik, kdy ztratí poslední zbytek rovnováhy?
Někteří věří, že Elariel spí hluboko pod kořeny světa – kde se setkává světlo i stín.
Jiní se bojí, že…
nespí klidně.
Tajemství Křišťálových studní
Existují však i temnější legendy.
Staré klany šeptají o Křišťálových studních – prastarých místech, kde se koncentruje čistá magie Lemnenu.
Říká se, že:
jedna z nich skrývá tělo Elariel
je uzavřená v krystalu ztuhlého světla
její srdce stále bije… ale velmi pomalu
A co je nejnebezpečnější:
„Ten, kdo ji probudí, neprobudí jen královnu…
ale získá vládu nad krví všech elfů.“
Proto některé klany studny chrání.
A jiné…
je hledají.
Požehnání… nebo kletba?
Pokud se Elariel vrátí, co se stane?
Bude tou královnou, která přinese rovnováhu?
Nebo bytostí zlomenou válkou, která už nebude rozlišovat mezi světlem a stínem?
Možná…
bylo její zmizení posledním darem.
A legenda šeptá dál…
Když vítr prochází starými lesy, někteří elfové tvrdí, že slyší hlas.
Tichý. Klidný. Smutný.
Jako by někdo naslouchal.
Čekal.
A snil.
O světě, který kdysi byl…
a o tom, který teprve přijde.
Komentáře
Okomentovat